Panevropské dny Německa

Publikováno Květen 29, 2017 by Jan Hlavačka in Názory a komentáře
  1. května t. r. se konaly ve falckém městě Neustadt an der Weinstraße již 43. Panevropské dny Německa (PEUD).
    Motto setkání: Evropo, odvahu – konečně jednej !
     

Základním bodem programu bylo proto téma „Nové šance evropského sjednocení po francouzských prezidentských volbách.“
V duelu Emmanuel Macron – Marie Le Pen se podle názoru prezidenta PEUD Bernda Posselta prosadil evropský duch proti bezduchému nacionalismu.

Znovu oživší německo-francouzská osa musí hledat rovnocennou aktivní spolupráci s menšími státy zvláště ve střední a východní Evropě, a také zajistit, aby se nadnárodní demokratické instituce zase staly nosným pilířem evropské politiky, neboť pouhá spolupráce vlád sedmadvacítky nefunguje.
Posselt vyzval Berlín a Paříž ke konkrétním iniciativám: „Potřebujeme evropskou obrannou unii, evropskou armádu pro mezinárodní mírové mise, společnou politiku pro jihovýchodní evropské země; s jejich občany jedna jako s evropskými partnery a nestrašit je lžemi, frázemi a jednostranným ideologickým mentorováním. Potřebujeme také rozšířit celoevropskou síť rychlovlaků z Paříže do Štrasburku, jižního Německa a dále směr Varšava, Praha, Budapešť, Záhřeb.“ Nejmodernější kontinentální železniční systém nahradí „zbytečné létání sem a tam páchnoucí leteckou dopravou“.
A ostře odmítáme požadavky pokračovat v hraničních kontrolách na vnitřních hranicích EU po listopadu 2017, což by bylo v rozporu s názorem Evropské komise (EK). Žádáme naopak ochranu vnějších hranic EU, kterou pokryje několik desetitisíc osob; k tomu ale nedojde, budou-li trvat nacionální státy na alibistických kontrolách vnitřní EU.
V boji s nacionálním populismem je třeba odhalovat „falešné hráče“, kteří tvrdí, že jsou sice pro Evropu, ale ve skutečnosti proti Evropské unii. „Nebude-li EU silná a suverénní, pak ale nezůstane Evropa vůbec a nakonec ani Evropané.“
Evropská kultura, jejíž kořeny tkví v křesťanství a antice, je nejen starší než národní státy, ale také tvoří nepostradatelný základ politické a hospodářské Evropy budoucnosti. Evropa, která si své kořeny odstřihne, je odsouzena k zániku. „Proto Panevropská Unie vášnivě obhajuje Štrasburk jako sídlo Evropského Parlamentu.“ Město, z jehož katedrály pochází vlajka s věncem hvězd, je symbolem a narativem, bez nichž Evropě chybí srdce.
Obraceje se na Angelu Merkelovou a Emmanuela Macrona, varuje Posselt před roztříštěním evropských institucí. „Potřebujeme silnější Evropský parlament a jím volenou Evropskou komisi (EK) a ne parlament eurozóny s ministrem financí, fungujícím mimo EK. Vícerychlostní Evropa má smysl jen jako mezikrok, není ale trvalým řešením.“

Český sociální demokrat a bývalý viceprezident EP Libor Rouček označil brexit jako důsledek každodenní masáže Murdochova skeptického tisku ve Velké Británii.
Evropané prokázali v posledních letech málo odvahy jednat a místo toho hovořili jen o krizích. Příčiny krizí nevznikaly ale v evropských institucích. Finanční krize vznikla v důsledku malé regulace globálních trhů; Řecko se zadlužilo a nedodrželo své smluvní závazky; a příčina uprchlické krize má svůj původ na Blízkém a Středním Východě a v severní Africe.
Tímto neblahým vývojem jsme se „my Evropané dostali do hluboké krize, kterou dokonale využili nacionalisti a euroskeptici“. Mládež narozená v míru a svobodě bere všechny vymoženosti za samozřejmost a cítí se být omezována a poručníkována Bruselem.
Rouček uvedl, že v současnosti tvoří Evropané 6-7% světové populace. Politici proto musí mít odvahu ofenzivně prezentovat přednosti evropského sjednocení.
Od Emmanuela Macrona se můžeme učit, jak se dají vyhrát volby odvážným evropanstvím a rozhodným postojem k reformám. Jasně řekl v předvolebním boji svým spoluobčanům, „že je třeba zlepšit daňový systém, rozpočet i pracovní trh, ale pod evropskou vlajkou“. České vládě vytýká Libor Rouček „euro“ nerozhodnost, i když země dosahuje prvotřídních ekonomických výsledků a podle vzoru Slovenska by mohla být dávno v eurozóně.
Rouček se dále zasazoval za společnou evropskou obrannou politiku a za ofenzivní balkánskou politiku, která lidem poskytne realistickou perspektivu budoucnosti. Prvořadým úkolem členských zemí EU, obzvlášť bývalých komunistických, musí být především prohloubení politického vzdělání.
Mezinárodní prezident PEU Alain Terrenoire z Paříže podtrhl, že být Evropanem neznamená pro žádnou členskou zemi ztrátu národního cítění. Je třeba správně pochopit, že obojí je nerozlučně spjato. Když se v roce 1941 narodil, tak jeho otec Louis Terrenoir právě organizoval francouzskou síť odporu (Résistance) proti nacionálnímu socialismu. Po návratu z koncentračního tábora v Dachau se věnoval jako křesťansky orientovaný poslanec a gaullista desítky let svého života francouzsko- německé spolupráci a přátelství. Jako první předseda francouzské PEU po druhé světové válce byl zvolen poslaneckou sněmovnou jako mluvčí německo-francouzské elysejské smlouvy.
„A já pokračuji v díle svého otce a sloužím se stejným angažmá.“.
Allain Terrenoir se seznámil při příležitosti návštěvy mladých politiků u druhého prezidenta NSR Heinricha Lübkeho s okouzlující překladatelkou vyhnanou ze Slezska, se kterou se za půldruhého roku oženil. „Stala se zakladatelkou německo-francouzského mládežnického hnutí, ve kterém pět let pracovala.“
V současnosti nazrál pro Panevropany čas, „abychom stáli v čele evropské renesance.“ Svět potřebuje silnou Evropu, ale „my ji musíme vidět jaká je, ne jakou jsme si ji vysnili.“ Ohrožuje nás islamismus, revanšističtí stalinisté v Moskvě, rostoucí autokracie Ankary a rizika izolacionistického hnutí ve Washingtonu. Vybudovat novou evropskou obrannou strukturu neznamená ihned opouštět NATO, ale z dlouhodobého hlediska je to politická, životně důležitá otázka. Terrenoir závěrem plédoval za přerušení přístupových rozhovorů s Tureckem a naopak za jejich plynulé pokračování se zeměmi jižní Evropy.

Po hudebním zarámování prezentované rodinnou kapelou z Chebska vystoupil Spolkový předseda mladých německých Panevropanů Franziskus Posselt a zdůraznil, že po francouzských prezidentských volbách je třeba rozhodnout, jakým směrem by se měl vyvíjet proces sjednocování v příštích letech a desetiletích. Robert Schuman již 9. května 1950 prohlásil, ,že míru ve světě nelze dosáhnout bez úsilí, které odpovídá síle hrozby. Evropa se nedá vytvořit jednorázově, ale společnými činy vytvářející solidaritu. „Činy je potřeba uskutečňovat ne někdy příště, ale teď hned, aby Evropa měla dobrý start do budoucna.“
Europoslankyně z Porýní-Falc Birgit Collin-Langen ve své úvodní zdravici uvedla, že ze 444 km dlouhé německo-francouzské hranice patří 108 km do jejího volebního obvodu. Její radost z výsledku francouzských voleb je přiměřeně velká, nicméně obdobné nebezpečí jako ve Francii hrozí i v rakouských parlamentních volbách. „Touto situací se musíme zabývat a krizi jasně pojmenovat. Příliš řešíme detaily a unikají nám přitom základní evropské hodnoty.“ Evropské mírové dílo není v žádném případě u konce, naopak je i pro další generace rozhodující výzvou.

„Evropa nepotřebuje lidi ustrašené, ale aktivní; ne váhavé, ale smělé; ne loutky, ale tvůrce.“

Starosta Neustadtu Ingo Röthlingshöfer byl potěšen účastí hostů ze sedmnácti evropských zemí. Připomnělo mu to historické setkání v květnu 1832 na místním zámku Hambach. To tehdy nebyla obyčejná událost; zúčastnění snili o demokratických hodnotách a byli připraveni pro ně i trpět. Poprvé v historii založily spolky i ženy, aby podpořily rodiny vězněných. Na setkání byli přítomni i demokraté z Francie a Polska a v odezvě na Vídeňský kongres se začaly krystalizovat i společné duchovní základy, které působí dodnes. Starosta nedávno slyšel protikladný názor jednoho teologa, který tvrdil, že Evropa nemá vyznávat hodnoty, ale hlavně prosazovat své zájmy. „Já sám jsem byl ale vychován a vedu k tomu i své děti, orientovat se v rodině na společné hodnoty, které vytvářejí pevný základ, aby i v těžkých časech zůstaly neohroženy.“ V evropské rodině tomu nemůže být jinak. Fundamentální hodnotová konstrukce Evropy nesmí být zpochybněna.

Následná panelová diskuze byla věnována jasnému směru Francie po prezidentských volbách. Diskuzi moderoval představitel německé Panevropské mládeže Christian Hoferer, dlouholetý nadšený zastánce německo-francouzské spolupráce a přátelství. Formuloval výzvu ke spojení proevropských sil proti současným destruktivním tendencím.

Poslanec spolkového sněmu Norbert Schindler z falckého města Bobenheim am Berg připisuje současné úspěchy nacionalistických stran vzrůstajícímu sociálnímu rozdělení evropských společností. Hodně občanů se cítí být silně opomíjeno představiteli etablishmentu.
V této souvislosti je třeba věnovat zvýšenou pozornost finančním trhům, u kterých došlo při nedostatečné nadnárodní regulaci na přelomu tisíciletí k neblahému vývoji. Je třeba naléhavě řešit otázku, co děláme z hlediska globalizace.
Velký zastánce evropské federalizace a podnikatel princ Wolfgang von Bayern důrazně obhajoval principy tržního hospodářství. Upozornil na fenomén, že demagogové z levého i pravého politického spektra jsou nejenom zastánci fixace národních ekonomik, ale i stoupenci protekcionismu a direktivního řízení a samozřejmě velcí nepřátelé EU. Jako nebezpečnou tendenci dále označil, že v prvním kole francouzských prezidentských voleb dostali pravicoví a levicoví kandidáti (Le Penová, Melenchon) víc než 50% hlasů. To je ohrožení celé Evropy. I v Německu je potřeba svobodnou tržní ekonomiku bránit proti „všeobjímajícímu“ státu.
Vítěz francouzských voleb Macron je naopak vstřícný k potřebám podnikatelů.

Příslušná profesionální odbornost určila směrování diskuzních příspěvků koordinátora německo-francouzského centra pro spolupráci policie a celních orgánů Dirka Herzbacha a generála Geralda Funke, zástupce vedoucího Oddělení pro plánování ve spolkovém ministerstvu obrany v Bonnu. Generál Funke ocenil aktuální průběh německo–francouzského jednání, které představuje základ společné evropské bezpečnostní politiky. Konkrétním příkladem je už v roce 1989 založená německo-francouzská brigáda, která však v dnešní době představuje hranici současných možností. Dále ale vyslovil naději, že společná proevropská iniciativa prezidenta Macrona a kancléřky Merkelové by mohla přinést novou vitalitu do už vytvořených základů spolupráce. V současné době leží zodpovědnost především na politicích, kteří určí, kterým směrem se spolupráce bude ubírat.
Zatím co do roku 2014 úřadující Lady Ashton- vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku- v této věci nezanechala výraznou stopu, lze v činnosti její nástupkyně Federicy Mogheriniové konstatovat velmi nadějný vývoj k lepšímu. Konkrétně Funke odkázal na aspekty dokumentu „Globální strategie EU“, představené v roce 2016.
Odborník na přeshraniční policejní spolupráci Herzbach, který má současně francouzské i německé občanství, kritizoval, že jeho kolegové díky různým národním překážkám nemohli doposud vytvořit právní základy spolupráce. Je například neudržitelný stav, že partneři na druhé straně hranice nemohou druhé straně poskytnout vlastní vrtulník při pátrací akci. Zcela jednoznačně se postavil Herzbach proti myšlence trvale zavést kontroly na vnitřních hranicích Evropské unie. Přes to, že mohou dočasně v některých místech přinést úspěchy v boji s kriminalitou, vedou nakonec jen k zatížení občanů a nekonečným řadám na hranicích. Z těchto důvodů musí být aktuální situace v dohledné době změněna a kontroly ukončeny.
Lars Vrignon, který se zúčastnil diskuze jako zástupce francouzské mládežnické organizace Panevropy, upozornil na silné rozdělení a polarizaci francouzské společnosti vyvolané předvolebním bojem. Současně varoval před přílišným očekáváním spojeným s Emmanuelem Macronem. Poukázal na to, že s parlamentními volbami v červnu je spojeno důležité budoucí nastavení rozložení sil, které by mohlo výrazně ovlivnit realizaci reformních plánů prezidenta Macrona.
Profesor Pavo Barišič, ministr pro vědu a vzdělání z Chorvatska při slavnostním zahájení Panevropských dnů zdůraznil, že Chorvatsko jako nejmladší člen EU se cítí být motorem a nikoliv brzdou politického sjednocení Evropy. S odkazem na antického historika Polybia poukázal filozof Barišič, který je současně mezinárodním generálním sekretářem PU na to, že už ve 2. století před Kristem Polybios stanovil dvě základní podmínky pro přechod z dobrého stavu společnosti do špatného: touhu po moci a panovačnost. Jako charakteristický označil proces změn od úspěšné k nepovedené státní formě, kdy nové generace zapomenou na principy svobody a demokracie, za které bojovali jejich otcové. Proto je pro EU životně důležité si uvědomit principy svobody a míru a své historicko – kulturní a křesťanské kořeny. Barišič předal pozdravy nového chorvatského premiéra Andreje Plenkoviče a místopředsedy vlády a ministra zahraničí Davora Stiera , kteří oba patří do užšího vedení PU a jsou odhodláni dále podporovat integrační proces na kontinentu. Chorvatský ministr poděkoval německé PU a jejímu prezidentovi Berndu Posseltovi za rozhodující roli, kterou sehráli v procesu přijímání Chorvatska do EU a dále za jasné stanovisko k požadavku na stabilizaci poměrů v těch jihoevropských zemích, které zatím členy EU nejsou.
Velký aplaus sklidil prezident nově založené ukrajinské PU, profesor Akademie diplomatů v Kijevě Ihor Zhaloba za svou bystrou analýzu vývoje světové politiky. Popsal destabilizační vliv určitých příznivců Putina v EU a v USA na svou zemi, podobný jaký mělo Rusko na jeho zemi před vznikem války ve východní Ukrajině. Zásadní kritiku směřoval na referendum zosnované populisty v Holandsku, které zablokovalo přístupová jednání mezi Ukrajinou a EU. Zhaloba odkázal s nemalou hrdostí na rostoucí roli občanské společnosti v nástupnických státech Sovětského svazu. Vzájemná soudržnost ukrajinských občanů umožnila vznik hnutí za svobodu na Majdanu, s následným cílem krok za krokem dosáhnout pokroku v oblasti demokracie a právního státu přes to, že vnější podmínky jsou velmi nepříznivé. Zejména v posledním roce se dal do pohybu lustrační proces v oblasti správy s cílem odstranění korupce a rozbití struktur bývalých tajných služeb. Při tom došlo k obnovení úřednických a policejních struktur. Velmi významnou se stala také reforma vysokoškolského vzdělávání a rozšíření spektra sdělovacích prostředků. Tím se stává Ukrajina přes řadu velkých problémů vzorem úspěšného implementování evropských hodnot do zemí Střední Evropy, ke kterým také patří členské země Bulharsko a Rumunsko. Ukrajinský Panevropan Zhaloba zdůraznil, že jeho země je nedílnou součástí Evropy a hodlá přispět svým dílem ke sjednocení našeho kontinentu. „Evropa nesmí opět zmizet zřízením národních hranic.“

Padesáté výročí úmrtí prvního spolkového kancléře Konráda Adenauera letos v dubnu bylo podnětem k třetímu slavnostnímu projevu. Člen předsednictva Panevropy Benedikt Praxenhalter (historik, který působil šest let v Röndorfu v památníku K.Adenauera) kritizoval, že tento nejvýznamnější evropský státník byl doposud podle výzkumů považován za příliš nacionálního a nikoliv evropského. Přitom Adenauer, který se už v roce 1926 připojil k PU a už od mladých let měl na mysli vytvoření něčeho podobného, jako jsou Spojené státy evropské. Společně s dalšími otci zakladateli jako byl Robert Schuman ve Francii a Alcide de Gasperi v Italii „vložili do politické vize procesu sjednocení duchovní rozměr“. Na jedné straně byl Adenauer velmi střízlivý pragmatik, na druhé straně definoval politiku vždy tak, že „na etickém základě uskutečňuje důkladně poznané“. Praxenhalter vysvětlil k překvapení všech hostů z celé Evropy, že Adenauer už v době vzniku Spolkové republiky hovořil o tom, že Ukrajina se jednoho dne stane součástí sjednocené Evropy. O totalitární hrozbě Evropě od Sovětského svazu si Adenauer nikdy nedělal luze.
Slavnostním projevům předcházely tři obzvláštní pozdravné projevy. Komisař Evropské unie Günther Oettinger poslal videoposelství, ve kterém apeloval na německé a francouzské politiky, aby využili vítězství Emmanuela Macrona ve volbách k dosažení dalšího pokroku v procesu evropského sjednocení. Německo musí ve vlastním zájmu uzavřít rozumné kompromisy a při tom se vyvarovat vyvolání dojmu, že evropská politika je řízena z Berlína. Německá PU vyjádřila komisaři, který je často hostem kongresů Panevropy svůj dík za jeho přínos k vytvoření užšího politického společenství v Evropě.
Z Číny zaslal písemný pozdrav předseda německé mládežnické Panevropy Johannes Volkmann. Ve svém příspěvku vykreslil působivý obraz Číny s obrovským počtem obyvatel a dynamicky se rozvíjejícím hospodářstvím. Předseda vlády středně velké evropské země by byl v Šanghaji nebo v Pekingu v nejlepším případě starostou městské čtvrti. Číňané vidí v Evropě muzeum s romantickými městy a netknutou přírodou, ale jen málo technologií budoucnosti. Pokud chce Evropa dosáhnout respektu Číny a dalších rozvíjejících se zemí, musí vzniklé rozdělení na proti- a proevropské proudy zastavit. Programem slavnostního zahájení provázel Johannes Kijas.
Vrcholem cesty autobusem z Neustadtu an der Weinstraße do Zweibrückenu bylo předání „Světla svatého Bonifáce“, apoštola Němců, které se konalo v kostele svatého Pirminia, zakladatele kláštera v Hornbachu. Kostel byl postaven vedle jeho hrobu spolu se středověkým klášterem. Po přijetí na radnici v Hornbachu se pokračovalo po stopách Stanislawa Leszczynského do jeho bývalé rezidence, zámku v Zweibrückenu. V chrámu sv. Alexandra, kde byly po staletí pochováváni předkové bavorského královského domu,
historička Charlotte Glück vysvětlila za přítomnosti prince Wolfganga von Bayern historické souvislosti. Děkan Peter Butz pak vedl v tomto pro reformaci důležitém místě evangelickou pobožnost, při které zdůraznil pětisté výročí vzniku reformace. Po příjemném večeru stráveném v zahradní bavorské pivnici odjeli hosté ze 17 zemí zpět do Neustadtu. V neděli dopoledne pak arcibiskup Robert Zollitsch z Freiburgu celebroval v chrámu Marienkirche v Neustadtu slavnostní mši. Ve svém kázání arcibiskup Robert Zollitsch prohlásil: „Kdo hledí do budoucnosti a zná dějiny, nemůže být ničím jiným než přesvědčeným Evropanem.“

Přeložil Jan Hlavačka ve spolupráci s Jaroslavem Machalínkem

Žádný komentář k “Panevropské dny Německa”

Zanechat komentář